Řekni něco o škole, kterou studuješ? Jsi tam spokojená?

Jsem studentkou třetího ročníku Fakulty strojní na ČVUT v Praze, obor Strojírenská technologie a management. Původně jsem chtěla studovat nějakou více humanitně zaměřenou školu, ale nakonec jsem spontánně zvolila ČVUT a svého rozhodnutí nelituji. Jednou z největších výhod "pražské techniky" jsou bohaté zahraniční kontakty, díky nimž má velká část studentů možnost absolvovat studijní pobyt v zahraničí. Já jsem se v tomto školním roce rozhodla vycestovat do USA.

Studuješ na technické škole. Opravdu je tam taková převaha mužů? Přidadají si tam ženy jako "menšina"?

V prvním semestru na ČVUT jsem si jako člen menšiny skutečně připadala, protože kromě mě byli v mém kruhu samí kluci. V dalších semestrech se poměr začal měnit a na konci čtvrtého semestru už na jeden kruh vycházely zhruba čtyři holky. Většina mých spolužáků mě ale už od začátku brala jako rovnocenného "parťáka". Čas od času ale narazíte na člověka, který si myslí, že ženy a strojařina k sobě nepatří. Nad to je potřeba se povznést!

Jsi také úspěšná sportovkyně. Kolik času si při studiu na sport vyčleníš?

Bohužel se mi výkonnostní sport a studium na univerzitě v Praza úplně skloubit nepodařilo. I po odchodu z Budějovic jsem stále hrála druhou tenisovu ligu, ale bez pravidelného tréninku nelze očekávat žádné velké uspěchy. Na mém pobytu v USA se mi ale naskytla skvělá možnost opět trochu "zprofesionalizovat" mou sportovní kariéru. Hned po příletu jsem se přidala ke školnímu tenisovému týmu a na konci sezony jsem získala titul Hráč roku. Nyní jsem v atletickém týmu a moc mě to baví. Sport je tu hodně podporován, hlavní výhodou je, že všechna sportoviště jsou při ruce a jsou zdarma. Na MSOE jsou ale studijní výsledky na prvním místě a škola neposkytuje žádná sportovní stipendia.

Jak vzpomínáš na gympl?

Na léta strávená na České vzpomínám jen v dobrém. Zejména kvůli nadstandardním možnostem, které škola poskytuje. Jeden rok jsem strávila na studijním pobytu na gymnáziu v bavorském Fürstenzellu a díky vstřícnému přístupu učitelů jsem nemusela studium o rok prodlužovat. Často si také vzpomenu na recitační soutěž, hraní divadla nebo různé sportovní akce, jako třeba Středoškolský atletický pohár.

Myslíš, že připravuje studenty na VŠ dobře?

Určitě ano. Pro mě byla důležitá hlavně matematika, fyzika, chemie a cizí jazyky a s žádným z těchto předmětů jsem pak na vysoké škole neměla problém. Technické předměty mi na začátku problémy dělaly, ale díky tomu, že jsem byla z České zvyklá se učit, vždycky jsem si nějak poradila.

Jsi v kontaktu s bývalými spolužáky s České, doslechla ses o zářijovém projektu Alumni? Jestli ano, co ty na to?

Jsem v kontaktu jak se svými bývalými spolužáky, tak i s učiteli. Aspoň dvakrát do roka se snažím ve škole zastavit, abych si mohla popovídat s mými bývalými profesory. S některými jsem v kontaktu i přes email. Kvůli mému pobytu v USA jsem se nemohla zúčastnit prvního ročníku projektu Alumni, ale doufám, že příště budu moci přijít. Je to skvělá příležitost, jak se setkat se starými známými, ale také jak předat zkušenosti současným studentům a vidět, jak se škola vyvíjí.

Rozhovor on-line, České Budějovice- Milwaukee, provedla a zaznamenala Veronika Hoffmannová ze sexty.

Bylo mi dopřáno toho štěstí posedět na lavičce u řeky, a to v čase večerním,  s jednou z organizátorek projektu ALUMNI Petrou Kolouchovou. Proto Vám mohu přinést tento krátký rozhovor. Nuže tedy.

Ahoj, mohla bys nejdřív říct něco o sobě?

Maturovala jsem v roce 2003, od roku 2003 studuji Karlovu Univerzitu, Fakultu sociálních věd, Institut ekonomických studií, ekonomické teorie a finanční trhy. Dva roky působím jako poradce v odvětví finančních služeb. V rámci svých studií jsem navštívila plno zemí a studovala v zahraničí na vysokých školách v Americe a Portugalsku. A to o mně asi stačí.

Co vůbec má být ono ALUMNI a jak vás to napadlo?

Napadlo nás to asi proto, že máme za sebou studium na zahraničních vysokých školách a tam jsou projekty jako ALUMNI naprosto standardní záležitostí, a to právě nejen na vysokých, ale i středních školách. Řekli jsme si tedy, že zkusíme udělat něco podobného i tady. Čeští středoškolští studenti totiž nemají přístup k informacím, které jim můžou poskytnout jejich vysokoškolští kolegové a právě informace jsou dnes v podstatě to nejcennější. Na internetu se všechno nenajde, respektive najde se tam všechno, ale kdo by měl mít čas to hledat a je samozřejmě lepší, když za tebou s tou informací přijde někdo osobně. A tak jsme si řekli, že uspořádáme setkání, jehož primárním účelem bude cosi jako sdílení informací a vedle toho i zábava, kdy se bývalí absolventi vrátí tam, kde v podstatě vyrostli a kde strávili čtyři až osm let života.

Jak jste byli spokojení s průběhem prvního ročníku?

Byli jsme úplně nadšení, protože to dopadlo ještě lépe, než jsme čekali. A to přes všechny překážky, které se na začátku vyskytly se samotnou organizací, se sponzory a tak dále, když nás nikdo nechtěl vidět ani slyšet, co se financí týče. Ale nakonec se nám na příspěvcích a dobrovolném vstupném podařilo vybrat dostatek peněz, abychom pokryli náklady a zároveň zbylo na účtu na přípravu dalšího ročníku.

Takže plánujete i další ročníky?

Určitě ano, protože tenhle projekt má smysl jenom v případě, že bude mít pokračování. To ale asi nebude tenhle rok, ale až ten příští, protože letos nemáme vzhledem ke státnicím moc času. Samozřejmě, pokud by se toho chtěl ujmout někdo jiný, nebudeme proti.

Děkuju za rozhovor a měj se hezky.

Napsal Jakub Drbohlav, maturant 2009

Dva z našich absolventů, nynějších vysokoškolských studentů, Jakub Rada a Petr Vávra si vyhradili trochu času na rozhovor, a uvolili se odpovědět na otázky ohledně nových školních webových stránek, za které vděčíme právě jim:

Co vás vedlo k tomu obětovat školním webovkám tolik času, protože co jsem slyšela, udělali jste to prakticky dobrovolně.

Jakub: Je to asi takhle: Já o to byl požádán mamkou, protože jak jistě sama víš, je dost těžké prosadit cokoli nového. A jistě sama uznáš, že původní stránky v tom stavu, v jakém byly, nesloužily svému účelu. Byly již zastaralé, a jejich struktura vůbec dost složitá. Když tam člověk něco hledal, nemohl to najít. Já osobně jsem hrdý na to, že jsem studoval právě na České, a tak jsem chtěl, aby se tak důležitý informační kanál prezentoval jen v tom nejlepším světle. A Petra jsem do toho vmanipuloval já...

Petr: Já během studia na VŠ už pár webů udělal, takže jsem si říkal, že by neměl být problém udělat ještě jeden. Krom toho se do toho zapojil i jeden náš kamarád, který nám poradil s použitím redakčního systému, takže jsem se při tom naučil i něco nového. Profesorky Radové si vážím, a tak jí nešlo říct ne. Zvlášt když jsem jí stále ještě neodevzdal jeden domácí úkol - recept v AJ :)

Shodli jsme se, že staré stránky nebyly nic moc, ráda bych věděla, když jste se do toho pouštěli,co jste chtěli hlavně změnit, co jste si dali za cíl, co jste očekávali, a jestli to dopadlo podle očekávání, nebo možná lépe?

Petr: Asi hlavním cílem bylo, aby tento web přinášel rodičům a studentům důležité a především aktuální informace. Dřívější web byl složitý na správu, kdokoli chtěl na webu něco upravit či zveřejnit, musel jít za správcem.. Nyní si může každý učitel i vybraní žáci spravovat vlastní část webu, a zveřejnovat informace o svém předmětu, akcích, výletech... Tím se web určitě stane atraktivnějším a hlavně přinese potřebné důležité informace.

Jakub: Já bych k tomu jenom dodal, že web má sloužit i k prezentaci školy a jejímu zviditelnění mezi ostatními gymply. Česká totiž může být dobrá jak chce, ale když o tom nedá vědět široké veřejnosti a nenaláká nové perspektivní studenty, půjde dolů i její úroveň. Důležitý je kontakt s rodiči, veřejností i bývalými studenty. Pokud budou informováni o akcích jako bylo Alumni, či koncerty a divadelní představení, jistě rádi přijdou.

Asi nebylo snadné při vysoké škole si na tohle najít čas. Jak dlouho to vytváření stránek trvalo? A co vám to nakonec přineslo, berete to třeba jako nějaký způsob jak se odvěčit škole za ty léta tam strávená?

Jakub: Právě i kvůli tomu studiu to trvalo půl roku. Další dost velký problém byla komunikace Praha/Budějovice. A především pak přesvědčit některé lidi, že tento krok má smysl. Pak už to šlo o dost snáz.

Petr: Jak jsem již říkal, naučil jsem se u toho něco nového z mého oboru, což se neztratí. Samozřejmě to tak trochu jako odvděčení škole beru. Na tom se s Jakubem shodneme oba. Bez profesorky Halounové bych o matfyzu ani neuvažoval. Bez profesorky Radové bych se jen těžko dostával na takovou úroveň angličtiny, ke které mi pomohla, a i ostatní učitelé, protože i oni v nás zanechali nesmazatelnou stopu, každý svým vlastním způsobem. Stejně tak si troufám říct, že mě i bývalým spolužákům škola hodně pomohla ke startu na VŠ.

Jakub: A nesmíme zapomenout na školníka Rudu. To je srdcař, ten to tam tmelí..

Na naše gymnázium určitě vzpomínáte rádi. Na co z České vzpomínáte nejradši? Stýská se vám po ní někdy?

Petr: Samozřejmě, že se najdou i temnější stránky. Na témeř každodenní zkoušení a písemky jsem se moc netěšil. Nicméně za to, co mi škola dala, jsem vděčný a to nejen co se týká znalostí, ale hlavně kamarádů. S nimi často na gympl vzpomínáme, i když je pravda, že více na přestávky než na hodiny.

Jakub: Jojo, je hodně na co vzpomínat. Školní výlety, vydařené zájezdy do Pasova, austausch program s Pasovem, čas strávený s panem školníkem při výměně zářivek (protáhlo se to na celé dopoledne- no super den), ale nejde zapomenout ani na barvité vyprávění o vylodění v Normandii, při hodině dějepisu, kdy profesorka Zahradníková podávala herecký výkon hodný Oskara. Je toho prostě strašně moc a všechno jsou to vesměs krásné vzpomínky.

Petr: Některé vzpomínky se z naší hlavy skutečně nikdy nevytratí. S kamarády u piva často rádi zavzpomínáme na zážitky z hodin. Ty nejlepší z nich, které se podařilo uchovat, jsou tady: http://www.twenty.cz/hlasky/

Jakub: Tak doufám, že je zkopírujete a zachováte na webu i pro další generace :)

Nedá se to sice porovnávat v obtížnosti, ale kde se cítíte lépe, kde vám přijde lepší atmosféra, na gymplu, či na vejšce?

Petr: To je těžké porovnávat. Každý je hodně specifický. Na vejšce je oproti gymplu mnohem větší volnost, písemky tam nejsou každý den, atd. Na druhou stranu, přednášky jsou na českých školách dost neosobní, učitel si něco odpřednáší u tabule a 200 lidí se rozejde. Na gymnáziu jsme se potkávali po osm let pořád těch samých 30 lidí, což vždy vytvoří dobré kamarády. Takže atmosféra rozhodně na gymnáziu lepší, nemluvě o kolektivu.

Jakub: Prostě je to citová záležitost. Gympl byl gympl. Toť vše :)

Jak jsem už vyrozuměla, myslíte si, že Česká byla dobrá volba. Doporučili byste ji i těm, kdo si nyní vybírají školu? A je tu něco, co byste chtěli vzkázat naší škole?

Jakub: Já určitě ano. Protože mě připravila opravdu perfektně. A k té druhé otázce: Užívejte si gympl, bude hůř!

Petr: Určitě bych tuto školu taky doporučil. Nejen kvůli výsledkům a přípravě na VŠ, ale i kvůli kamarádům a skvělým zážitkům.

Učitelům bychom chtěli poděkovat za všechny ty roky a zážitky. Studentům bychom chtěli vzkázat, aby si užívali mládí, čas strávený s kamarády (nejen při školních akcích) a do budoucna jim přejeme hodně štěstí.při studiu. A nebojte se přidat vaše příspěvky a nápady na školní web!

Dobře, já děkuji vám oběma za rozhovor, za vaši ochotu a odpovědi vůbec. Bylo to velmi příjemné, a já doufám, že to není naposledy, co jste takovouto, nebo i jinou cestou v kontaktu s naším gymnáziem. I vám hodně studijních úspěchů!

Rozhovor on-line provedla a zaznamenala Mája Dupalová, 4F