Divadlo poezie

Divadlo poezie

Jako seskupení zájemců o divadelní práci, o poezii a umělecký přednes je ve své proměnlivosti zájmovým kroužkem s nejdelší tradicí na škole, stejně dlouho jako dnes již tradiční recitační soutěž školy, která v tomto školním roce projde svým 35. ročníkem.

K některým starším projektům se v novém školním roce soubor Divadla poezie hodlá vrátit, a nejde jen o uchování tradic či jejich utváření, chystá i leccos nového. Divadlo poezie, jehož složení je vždy pestré, neboť mezi jeho členy patří dívky i chlapci z nejrůznějších ročníků.

Noví členové se zájmem o poezii, umělecký přednes a netradiční práci s textem jsou srdečně vítáni!

°

Recitační soutěž

je kulturní událostí školy s nejdelší tradicí. Poprvé se konala v prvním školním roce gymnázia v České ulici, na jaře 1981, naposledy pak na podzim každého školního roku. Je základem každého dalšího setkávání s poezií. A je potěšením sledovat, jak se časem proměňují postoje a názory mladších a starších interpretů, jak originálně si umějí vybrat svůj text, jak je poezie inspiruje k vlastní tvorbě, jak se mnohým poezie stává nepominutelnou částí jejich životů. V letošním roce bude výrazným obohacením jejím i mnoha dalších projektů nový prostor – Čítárna a Čajovna v České.

°

Historie Divadla poezie (Na schodech)

Divadlo poezie, dříve též zvané Divadlo Na schodech, podle prostoru, který mu byl dříve výhradně vyhrazen, má za sebou celou řadu úspěšných nastudování, realizací a mnoho krásných společných tvůrčích setkání. Mnohá jsou nezapomenutelná, ale neopakovatelná, k jiným se soubor v novém složení rád vrací a nově zpracovává.

Kainarova Zlatovláskabyla zpracována dvakrát se dvěma různými soubory herců a hudebníků, byť ve stejném prostoru - v krásném prostředí Biskupské zahrady - tehdy nám propůjčeném.

Aprílová škola, interaktivní pásmo z poezie Františka Hrubína a Jiřího Žáčka, bylo určeno dětem 1. stupně základních škol coby hravým divákům.

Slovo a hlas, komponovaný pořad, ve kterém zněly verše básníků a tóny velkých skladatelů, byl proveden několikrát v různých komorních i venkovních prostorech. Studenti školy interpretovali nejen hudbu, ale i své texty.

Dnybyla vlastní dramatizace stejnojmenného románu Anny Jókaiové, sice jediná prozaická realizace, zato v rozsahu celovečerního představení. Byla nastudována na počest svátku země, jejíž novodobou historií román provází – Maďarska.

Drobnější inscenace příležitostné byly nastudovány v jazyce anglickém s nejmladšími herci školy - Four Musicians či Puss in Boots.

Václav Hrabě: Zavři oči, montáž poezie a jazzu, byla uváděna příležitostně u slavnostních příležitostí, jako např. předávání maturitních vysvědčení na radnici.

František Hrubín: Lešanské jesličkybyl unikátní projekt tím, že vlastně nebyl nastudován milovníky poezie či dramatické tvorby, ale studenty, kteří navštěvovali Literární seminář. Podařilo se nám celou skladbu předvést v jedinečné předvánoční atmosféře Na schodech.

Alexandr Blok a jeho poéma Dvanáct byl náš nejúspěšnější projekt. Soubor se s tímto nastudováním úspěšně zúčastnil Wolkrova Prostějova. Členy souboru v této době byli i nositelé prvních cen WP za sólovou recitaci Lenka Krčková, Petr Bodlák a David Tonzar.

Rohlík, realizace montáž - původně pohádkový příběh O rohlíku, který se chtěl stát Měsícem a autentické básnické texty autorů z řad našich bývalých studentů Miriam Nečilové, Lenky Posekané a Alana Ryvoly. I tato inscenace se úspěšně účastnila národní přehlídky Wolkrův Prostějov.

Richard Bach: Racek, jediná inscenace, která nebyla dokončena a uvedena – kromě jiného přišel listopad 1989 a s ním jiná témata.

William Shakespeare: Tklivý příběh Pyrama a Thisbyze Snu noci svatojánské byl nastudován v jazyce anglickém a proveden v rámci tradičního pořadu Česká sobě a (tehdy i) Shakespearovi jako dvojprogram: v první části v jazyce českém starší studenti (chlapci) pod vedením kolegy Krejčího, ve druhé části totéž v jazyce anglickém mladší dívky (sekunda až kvarta) pod vedením Reg.

Nemusíte být v gala- tradiční zakončení recitační soutěže školy velkolepou přehlídkou umu našich recitátorů a hudebníků se koná zpravidla druhý týden v měsíci lednu. První se odehrálo v divadle Pod čepicí, další v c. k. Solnice a později v Horké vaně.

František Hrubín: Lešanské jesličky

Nastudování Hrubínovy básnické skladby bylo celé poprvé uskutečněno v pátek 24. ledna 2014 a podruhé o čtrnáct dní později ve čtvrtek 6. února jako putovní divadlo. Herci a muzikanti putovali od kostela na Piaristickém náměstí až do hospody v Horké vaně stejně, jako na své cestě bloudili Josef s Marií a jejich děťátkem. Tento nadčasový příběh s krásnými, bohatými verši Františka Hrubína byl proveden studenty školy, na čemž se aktivně podílely i tři jejich vyučující (a jeden j. h.) a někteří muzikanti ze školního pěveckého sboru.

Miláčku, přijď, aneb Devátého v devěta Máchův Máj a opět hodně krásné poezie o lásce a taky živé hudby – to vše provedeno v komorním prostředí pod hvězdami na zahrádce školy v měsíci květnu, poprvé v roce 2013. Ve variaci pod názvem Léto budiž chváleno byl znovu uveden v červnu 2013. Obě variace byly uvedeny i o rok později, v květnu a červnu 2014,  pod hvězdami na zahrádce a v novém prostředí „pod Schillerem“.Náplní a cílem nového programu bylo přinést krásné poetické zážitky i prostřednictvím jiných jazyků - recitovalo se nejen česky, ale též rusky, francouzsky, německy, anglicky a srbochorvatsky.

Noc v knihovně

a večírek na rozloučenou se starou knihovnou. Zdánlivě nemá mnoho společného s divadlem poezie, neboť se četl soubor povídek a ještě k tomu sci-fi, ale ti, kteří četli, totiž žáci, studenti, „májovci“ i učitelé, byli divadlem i poezií prostoupeni až do půlnoci. Zbytek noci strávili v knihovně a probudili se do krásného rána.