Lyžák sekundy – Hochficht 2017

6. 2. 2017

V pondělí 16. 1. jsme se sešli spolu s paní učitelkou Křížovou a dvojicí pánů učitelů Vaníček & Dvořák na parkovišti u Výstaviště v Českých Budějovicích a natěšeně jsme čekali na autobus. Ten sice dorazil včas. V setmělém autobuse by se dalo čekat, že všichni dospíme tu hodinu, o kterou nás ranní vstávání ochudilo. Opak byl však pravdou. Všichni, většinou se sluchátky v uších, nedočkavě vyhlíželi zasněžený skiareál Hochficht, který se po slabých dvou hodinách skutečně objevil v našem zorném poli.
Se skučením, ale s úsměvy na rtech, jsme se nasoukali do lyžáků, dostali jsme skipasy, odnesli své lyže a hůlky k první kotvě a už zbývalo jen dostat se na velmi mírný svah s jezdícím pásem, kde si nás lektoři, po několika rychlých jízdách dolů a nekonečně zdlouhavém výjezdu nahoru po páse, rozdělili do skupin 1, 2 a 3.  

Skupina 1, pod vedením paní Křížové a pyšnící se jako „Ti Nejlepší", se na prudší svah vydali jako první. Družstvo pana Dvořáka s číslem 2 je brzy následovalo, ale pan Vaníček, vedoucí třetího družstva, se obětavě věnoval výcviku začátečníků ještě hodnou chvilku.
Oběd, který nám s sebou zabalily naše drahé maminky, jsme si kolem půl jedné snědli ve Ski aréně Hochficht a pak znovu hurá na sjezdovky.

Až po čtvrté hodině odpolední jsme se dostavili do Jugendgästehaus. Rozdělili jsme s do skupinek po čtyřech až osmi lidech a svá těžká zavazadla jsme si odnesli do přidělených pokojů. Od šesti hodin byla večeře, k níž nám byly nabídnuty špagety, se kterými se však mnoho dětí úplně nespokojilo. Ale písmenková polévka chutnala nám všem. Poté následovala přednáška, kde jsme se dozvěděli, jak se správně obléci na svah a jak si bezchybně připravit lyže. Napapaní jsme se přemístili do pokojů, kde jsme až do 21:30 trávili čas hraním stolních her. Kolem desáté si všichni zalezli pod peřinu a ještě jsme si mohli povídat. V deset hodin nám paní učitelka přišla dát dobrou noc a brzy všichni spali.

I bez velkého ponocování se nám na snídani v osm ráno nikomu nechtělo. Ale ve čtvrt na deset jsme všichni vzorně čekali na odjezd připoutaní na autobusových sedačkách. Příjezd do areálu, příprava na lyžování a dopolední lyžování probíhalo úplně normálně. Na oběd už však nebyli řízky či toasty, ale měli jsme připravené jídlo v již zmiňované skiaréně. S plnými bříšky jsme, z důvodu nepřejícího počasí, nešli lyžovat, ale dojeli jsme si zpět na ubytování pro plavky a ručníky a poté do bazénů ve Waldkirchenu. Zde jsme si výborně vybili přebytečnou energii a tak ji mnoho z nás cestou autobusem zpět muselo načerpat ze spánku :-)
Příjezd, večeře, hraní a spánek se opět opakovalo s tím rozdílem, že večerka v 10 hodin několika z nás přišla příliš brzy. Ale spánek si naštěstí brzy přišel i pro tyto žáky.

Ve středu i ve čtvrtek se denní program snídaně - 8:00, odjezd na sjezdovky - 9:15, lyžování v hezkém počasí, oběd-12:30, lyžováni v ještě hezčím počasí, odjezd na ubytování mezi třetí a čtvrtou odpoledne, večeře-18:00, přednáška, večerka - 22:00  opakoval. Avšak ve čtvrtek odpoledne byla změna. Jeli jsme závod ve slalomu, který i přes malé pády, přežili všichni ve zdraví. Večer přišlo drama. Za prvé z důvodu vyhlášení výsledků závodu a za druhé doslova drama, protože program pro celou třídu, který vymyslela jedna nejmenovaná kamarádka, spočíval v tom, že bylo dané téma a žánr, a skupinka po čtyřech dětech musela vymyslet scénku. Tu chvilku předváděla, ale po chvilce se žánr změnil a my jsme museli plynule přejít například z komedie na drama. Bavilo nás to, ale zlatý hřeb zábavy přišel, když na hereckou scénu přišli páni učitelé a paní učitelka s paní zdravotnicí. Jejich téma lyžák v žánru komedie plynule přešel v balet a ten se záhy změnil na živý přenos ze zimních olympijských her. Bylo to skvělé, ale všichni jsme museli jít spát, abychom byli připraveni si pořádně užít i poslední den našeho kurzu.

V pátek jsme vstali trochu dříve, abychom si zabalili věci a mohli jsme je naložit do autobusu. Tohoto úkolu se po snídani, ne úplně s nadšením, avšak povinně, zhostili kluci a dámy se mohly zkrášlit, aby jim to na svahu slušelo :-) Trochu smutně jsme naposledy zamávali paním kuchařkám i žlutému domu, kde jsme celý týden bydleli a už jsme mířili k Hochficht areálu. Celé dopoledne jsme si užívali sluníčko, potom snědli poslední oběd a pak ještě několik jízd, focení, naposledy zamávat sjezdovkám a vzhůru domů.
Na parkovišti pan řidič dostal zasloužený potlesk a pak už nás učitelé předali našim rodičům.

Všichni jsme si to hrozně moc užili, nikomu se naštěstí nic nestalo, myslím, že to hodně pomohlo i třídnímu kolektivu. Neustále jsme se něčemu smáli, a proto velmi moc děkujeme paní učitelce Křížové, panu učiteli Dvořákovi, panu učiteli Vaníčkovi i paní zdravotnici Radce. Velký dík též patří panu řidiči, všem sponzorům a vůbec všem, díky kterým jsme prožili jeden z nejlepších týdnů našeho života.

Třída 2.E