Zpráva z Ukrajiny

30. 6. 2018
2014972.tmp

Na konci června 2018 se pěvecký sbor naší školy Sbor se „Z“ pod vedením paní učitelky Mgr. Ester Pitrunové, DiS. a doprovodem pana Mgr. Jiřího Krejčí, PhD. vypravil pod záštitou Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity a pana Mgr. Miroslava Procházky, PhD. na Ukrajinu, přesněji řečeno do Zakarpatské oblasti. Tam, kde to za 1. republiky bývalo i naše území. Cílem této výpravy bylo vystupovat na koncertech a kráčet ve stopách Ivana Olbrachta, i jeho Nikoly Šuhaje loupežníka, a poznat tamní zvyky, popřípadě porovnat kulturní rozdíly.

Ačkoliv v plánu bylo více koncertů, náš Sbor se „Z“ vystoupil pouze dvakrát - na místním festivalu mládeže v centru Užhorodu a mimo tento oficiální koncert zpíval ještě jednou, a to neoficiálně, v Česko-ukrajinské hospodářské komoře v Užhorodu u příležitosti otevření české jazykové školy. Všichni přítomní, mezi nimiž byl i honorární konzul ČR v Užhorodu Otto Kovčar, byli velmi překvapeni a sbor sklidil nemalý potlesk. Což dokonce provázelo i dojetí, když mezi českými, moravskými lidovými písněmi zazněla ukrajinská koleda Ščedrik. Vrcholem pobytu byla návštěva Koločavy, známé právě od Ivana Olbrachta, který tam dlouhý čas žil. Zde se výprava zúčastnila vyčerpávající prohlídky původního dřevěného kostela, muzea Ivana Olbrachta, české a ruské školy a skanzenu.

Pobyt sice trval necelých pět dní, ale i za takto krátký časový úsek stihla výprava poznat maximum zdejší kultury, co víc, uskutečněna byla i odpolední „koupačka“ ve zdejších termálních lázních. „Co dodat, bylo to jako dovolená!“ konstatovala po návratu stále opakovaně paní učitelka Pitrunová.

Cesta zpět do Čech byla ještě více vyčerpávající nežli cesta tam, na hranicích s Ukrajinou jsme zažili nefalšovanou pohraniční byrokracii (někteří i aroganci moci jednoho ze slovenských celníků, který nás zcela lakonicky okřikoval a byl velice nepříjemný – asi si myslel, že skupina českých študáků je schopna provézt přes hranice nelegální kontraband jakéhokoliv obsahu).

Sice jsme se na hranicích s našimi bratry Slováky cítili jako nejzazší cizinci, ujeli jsme autobusem vzdálenost, již urazí autobus za jeden bílý den (cca. 15 hodin), celkem jsme přejeli hranice tří zemí, ale to nic nemění na tom, že v našich srdcích jsme byli pořád v jedné zemi.

Karel Jirovec