Alumni přes hledáček kamery

22. 11. 2011

Vrata jsou otevřená, kamera snímá spousty lidí městnajících se na školním dvoře. Studenti utvářejí kroužky a nad sklenkou chlazené minerálky diskutují s absolventy o problémech studia po odchodu na vysokou školu. Ještě přidejte smyčcový kvartet a kulisy viktoriánské Anglie a máte scénu jako vystřiženou z románu Pýcha a předsudek. Jistě se vám to zdá divné. Možná proto, že takhle Alumni 2010 opravdu nevypadalo.

Na prvních záběrech je vidět pouze skupinky lidí courajících se bezmyšlenkovitě po školním dvoře, pár organizátorů starajících se o přípravu stánků s občerstvením, stavbu pódia a pana profesora Landu, který má na starosti zvukovou aparaturu. Poměrně vtipně působí i skupina studentů nižších ročníků prodávající lístky a rozdávající školní časopis. Střih.

Jsou čtyři hodiny. Školní nádvoří se mírně zaplnilo. Kapela už stojí na pódiu, zaznívají první tóny, studenti postávají kolem, popíjejí pivo prodávané ve stáncích za velkorysou cenu dvaceti korun. Skupinku studentů vybírajících vstupné přechází entuziasmus. Střih.

Už se zešeřilo a na pódiu stojí další kapela. Lidé se začínají pohybovat do rytmu. Vstup už nikdo nevybírá. Nádvoří se opět o něco zaplnilo, pivo částečně vystřídal rum. Přeci jenom je zima... Střih.

Je tma, kamera se mírně kýve do rytmu hudby další kapely stojící na pódiu. Skupinky studentů se stávají aktivnější a do nezávazných konverzací se začíná zapojovat i část učitelského sboru. Kapela dohrála. Střih.

Kamera se klepe. Kymácí se ze strany na stranu a obraz se mlží. Kymácí a mlží se i lidé stojící okolo. Pivo došlo, pořát je tu rum. S prvními tóny další kapely se lidé začínají hýbat aktivněji. Kamera nezůstává pozadu. Následuje už jen série akčních záběrů na kapelu z úhlů, o jejichž existenci neměl divák před zhlédnutím ani tušení. Hodiny na věži odbíjejí deset. zvuk utichá, kamera se uklidňuje. Zní děkovný projev pana zástupce ředitele. Střih. Konec.

Jan Sommer