Alumni - demolice zdí

22. 11. 2011

Dva dny pospolitosti studentů Gymnázia Česká.

V pátek navštívily nás, nezkušené vojíny, již o něco vyšší šarže, dokonce jsme byli poctěni i přítomností několika generálů, tím mám na mysli absolventy nejen našeho gymnázia, ale také dnes již pracující doktory, právníky a jiné profese. Téměř každý měl příležitost vyslechnout pár rad a zkušeností z oboru, kterému by se rád v budoucnu věnoval. A pokud se našel někdo, kdo pociťoval absenci zástupce svého vysněného zaměření, nemusel zoufat, jelikož nudě byl v pátek vstup zakázán. S potěšením musím konstatovat, že absolventi Gymnázia Česká nejsou žádní nudní ,,suchaři‘‘, jak by mohl kdekdo očekávat. Je pravda, že někteří ,,přednášející‘‘ byli poněkud více nekonvenční, například jeden nejmenovaný František Vácha, ale je třeba přiznat, že bez osvěžujících výbuchů smíchu by člověk asi jen těžko udržel pozornost v pět hodin odpoledne po celém dni výuky a přednášek.

Sobota se nesla v ještě odlehčenějším duchu, studenti i absolventi měli příležitost popovídat si u lahodného točeného piva, dokonce byla možnost okusit ještě lahodnější rum. V porovnání s předloňským Alumni byly k dispozici dvě scény – dvůr školy, kde zahrály nakonec pouze čtyři rockové kapely, a Solnice, v jejíchž prostorách diváci zhlédli pestrou všehochuť výstupů vážnějších i ,,váchovsky‘‘ odlehčených.

Co nám letošní Alumni dalo? Přednášky nás zase o kousek posunuly k poznání, i když správný student gymnázia ví, že úplného poznání stejně nelze docílit, ale takový student je tvor zvídavý, k neustálému pachtění se stvořený, neřku-li odsouzený.

Dále nás Alumni obohatilo o spoustu veselých zážitků, na které by člověk při všedním provozu v prostorách školy raději ani neměl pomyslet, ale Alumni je tu mimo jiné proto, aby ukázalo lidskou tvář školy, která se občas může jevit nepřátelsky, Alumni popírá myšlenku, že, řečeno ,,pinkfloydovsky‘‘, Gymnázium Česká je ,,The Wall‘‘ mezi studenty a okolním světem.

Jiří Nýdl (8.E)