Deník z Ancony

Hurá na ERASMUS+! Tentokrát do Španělska, La Coruña, Chambre.

11. 5. 2017

NEDĚLE, 2.DUBNA
Přišel den, kdy začalo naše dobrodružství. Všichni jsme balili svá zavazadla a několikrát s nervozitou kontrolovali, zda máme všechno, co potřebujeme. V půl druhé jsme se sešli na dvoře naší školy a vyrazili na letiště do Prahy. Pro některé z nás to byl první let v životě, a tak jsme se trochu báli, ale naštěstí všechno dopadlo dobře a většina z nás si létání zamilovala. Po zdárném přistání v Římě nás čekal další let z Říma do Ancony. Tam jsme trochu sváděli boj s časem, ale všechno jsme stihli a mohli odletět za našimi náhradními rodinami. Plni očekávání jsme po půl jedenácté v noci přistáli v Ankoně a poprvé se setkali s našimi ,,host students´´. Nakonec každý odjel se svojí rodinou domů a po náročné cestě všichni brzy usnuli.

PONDÉLÍ, 3.DUBNA
Ráno jsme se sešli ve škole, kde jsme poprvé viděli naše budoucí kamarády z Makedonie, Španělska a Itálie. Seznámili jsme se pomocí „ice-breaking games“- her, které prolamují ledy. Hráli jsme např. hru s míčem, kdy jsme museli říct naše jméno a zopakovat jména těch, kteří míč chytili před námi. To byla opravdu zábava, jelikož většina z nás ta cizí jména nikdy předtím neslyšela, a tak jsme je různě komolili. O chvíli později jsme hráli Uno, kdy nám na ruku namalovali kolečka různých barev a my jsme se podle barev a povelů museli přesouvat a sedat si na lidi, kteří seděli po naší pravici. Tahle hra byla jednou z nejvtipnějších, jaké jsme kdy hráli.
Dalším bodem na programu byla prohlídka starobylého města Jesi, kde sídlí naše hostitelská škola, IIS Galiiei. Navštívili jsme velmi krásné divadlo, Teatro Pergolesi, a někteří z nás poprvé ochutnali italskou zmrzlinu. Po prohlídce města jsme měli spoustu volného času, a tak jsme se mohli blíže seznámit s našimi rodinami. Večer jsme si užili v herně Paradise, kde jsme všichni spolu s učiteli hráli bowling a také další simulační hry jako třeba lyžování nebo MotoGP. Po dlouhé hře nám vyhládlo, a tak jsme s radostí přijali pozvání našich italských hostitelů na báječnou pizzu. A tak už jsme jen ochutnávali různé druhy pizzy a připíjeli (samozřejmě Coca Colou) na úspěšný týden.

ÚTERÝ, 4.DUBNA
Druhý den jsme se probudili do slunečného rána. Po setkání ve škole s ostatními účastníky projektu jsme nastoupili do autobusu a vydali se do Gengy, přestupního místa na další autobus, který nás dovezl do krápníkových jeskyní ve Frasassi. Čekání jsme si zpříjemnili obcházením místních obchůdků. Po příjezdu do Frasassi, jsme se najedli a šli s anglicky hovořícím průvodcem prozkoumat tajemné jeskyně. Už po pár krocích jsme byli ohromeni přírodními úkazy, které tu vznikaly statisíce let. Tento komplex jeskyní byl vážně obrovský, a tak jsme mohli žasnout dostatečně dlouho. A žasli jsme i nad tím, že jsme anglickému výkladu i rozuměli! Po vyfocení společného fota v těchto monumentálních prostorách jsme pokračovali do nedalekého historického kostela, kde se nachází muzeum paleontologie a mohli jsme se tak podívat na místní nálezy, které byly staré i miliony let.
Po pauze na občerstvení a po návštěvě místního obchodu s typickými italskými potravinami jsme se přesunuli do starého kláštera v Serra dei Conti. V části tohoto kláštera jsme navštívili muzeum textilu, kde byl popsaný život mnichů, kteří zde žili, jak si vyráběli oblečení, přírodní léčiva a další věci denní potřeby z přírodních materiálů. Na konci prohlídky jsme se zúčastnili workshopu, kde jsme si dokonce sami mohli vyzkoušet různé textilní techniky, např. tkaní na stavu. Po tak dlouhém dnu jsme se všichni těšili k našim hostitelům, a jelikož jsme byli všichni unavení, usnuli jsme velmi brzy.

STŘEDA, 5. DUBNA
Ráno ve škole nám vysvětlili dnešní program. Tentokráte jsme ještě nemuseli obývat chemickou laboratoř, ale zamířili jsme do počítačové učebny. Všichni jsme byli opravdu nadšení, ale bohužel jsme netušili, že naše nadšení nebude trvat dlouho. Promítli jsme si instruktážní video o „smart clothes“. Co to je „smart clothes“ nebo „smart jewellery“? Nikdy předtím jsme o tom neslyšeli. Poznali jsme brzy poté, co nám byl rozdán výrobní materiál. Filc různých barev, stříbrná nit, (jak jsme byli instruováni, plnící funkci vodiče), jehly, diody a ploché baterie. Úkol zněl jasně: „Navrhněte a vytvořte váš módní nebo jiný funkční doplněk z materiálů, které jste dostali“. A tak někdo vyráběl náramky, prsteny, jiní zase obaly na mobily, či šperkovnice. Honza Vávra samozřejmě nezapoměl na svém výrobku prezentovat logo hokejového týmu Motor. Práce byla tvrdá, ale útěchou nám bylo pomyšlení na slíbený výlet do města Senigallie. Čas utekl rychle a my se hned po škole mohli vydat autobusem do blízkého města.
Nebylo to daleko. Celkem rychle jsme se všichni sešli a mohli jít nakupovat. Avšak po tom, co jsme zjistili, jak předražené obchody tu jsou, jsme se rozhodli obdivovat místní moře a krásné historické centrum, což bylo zdarma. Smůla byla, že se v něm nedalo koupat, protože bylo opravdu studené. Nakonec jsme si alespoň udělali pár selfieček na pláži a večer opět povečeřeli pravou italskou pizzu. Nakonec to byl opravdu povedený večer.

ČTVRTEK, 6. DUBNA
Hned ráno jsme se vypravili do chemické laboratoře, jak se ostatně dalo očekávat. Tentokráte jsme však dělali mnohem zajímavější pokusy. Zkoumali jsme pod mikroskopem různá textilní vlákna a podle jejich struktury jsme vyhodnocovali, o jaký materiál se jedná. Zajímavé také bylo pozorovat chemické reakce různých textilních materiálů s kyselinami a zásadami. V neposlední řadě jsme pozorovali formu hoření a vzniklé zplodiny různých materiálů. Všechna pozorování jsme si pečlivě anglicky zapsali do pracovních listů a poté svá pozorování vyhodnotili.

A už na nás čekala počítačová učebna, kde jsme prezentovali a porovnávali naše projekty, které jsme vytvořili již před odjezdem do Ancony. Tentokrát se týkaly složení a škodlivých účinků chemikálií používaných v textilní výrobě.
Hned po škole jsme autobusem vyrazili do Ancony. Prošli jsme většinu obchodů se snahou si něco koupit. Při tomto výletu nejvíce trpěl nejspíše Šimon, který byl holkami donucen navštěvovat obchody s dámskými oděvy. Mezi další dobrodružství, na která budeme se smíchem vzpomínat, se může zařadit i historka o tom, jak jsme hledali obchod s potravinami, který se nám podařilo najít zhruba 10 minut před odjezdem autobusu. Po zdlouhavém dni jsme spokojeně ulehli do postele s pocitem, že si domu přivezeme i ochutnat cosi typického pro italskou kuchyni.

PÁTEK, 7. DUBNA
V pátek jsme se jako obvykle přesunuli časně ráno do školy, kde nás opět čekal pestrý program. Jelikož to byl poslední den, měli jsme udělat prezentaci o celém našem prožitém týdnu v Itálii. Musíme přiznat, že jsme byli poněkud zmateni termínem „ Pecha Kucha“ prezentace, ale bylo nám vysvětleno, že naše prezentace musí obsahovat pouze 20 obrazů a komentář každého z nich smí trvat pouze 20 sekund. První hodinu jsme strávili sháněním potřebných materiálů a fotek. Po zbytek doby jsme už upravovali prezentaci tak, abychom ji byli schopni přednést před ostatními. Přednes byl asi to nejtěžší, protože prezentovat anglicky a přitom zaujmout, opravdu není jednoduché.

Škola skončila v jednu a my jsme měli každý vlastní program s našimi rodinami. Někteří šli na společnou večeři, někteří do města s přáteli. Večer byla ve škole uspořádána rozlučková párty se spoustou italského jídla. Zde jsme se všichni sešli a mohli si zatancovat na uspořádané diskotéce a bavit se s přáteli. Také zde každý dostal certifikát za účast na projektu a proběhlo vyhlášení a ocenění nejlepší prezentace, kterou jsme toho dne vytvořili. Kdo chtěl, mohl poté jít ještě do města s ostatními, kde jsme si dali zmrzlinu. Z celého týdne to byl nejsmutnější moment. Měli jsme slzy v očích, když jsme si uvědomili, že ty skvělé lidi už v životě neuvidíme, protože brzy ráno nás už čekala jen cesta domů.

SOBOTA, 8. DUBNA
Už v šest hodin ráno jsme museli být sbaleni na letišti, protože 7.25 byl odlet. Naši kamarádi nás doprovodili až do odletové haly, kde jsme se naposledy objali a našim hostujícím rodinám naposledy zamávali. Pak nás už čekal jen let domů. Někteří z nás uronili slzu a někteří se už domů těšili. Nechali jsme se odbavit a prošli jsme pasovou kontrolou, ale zbyla nám ještě chvíle času před odletem. A tak jsme ji využili ke krátkému interview s našimi učiteli. To jsme se při tom nasmáli. Samotný let byl pohodový, neboť bylo jasné počasí a díky tomu jsme mohli pozorovat městečka, hory a jezera, jako na dlani. V Římě jsme zdárně přesedli do letadla, které nás bezpečně dopravilo do Prahy. Výhled z okénka letadla na Alpy byl úchvatný. A pak už jen vyzvednout naše kufry a vyrazit na cestu do Českých Budějovic. Cesta devítimístným autem uběhla celkem rychle, protože většina z nás byla tak unavena, že usnula. Jakmile si nás U Sportovní haly vyzvedli naši rodiče, začalo vyptávání, jak jsme se měli, kde jsme byli, zda jsme neměli hlad, a tak. A my jsme byli plní krásných zážitků a zkušeností, a tak jsme bez nucení vypravovali.