V pondělí 5. 5. se třídy 7. E a 2. A vypravily na exkurzi do Prahy. Po cestě autobusem jsme se u Tančícího domu rozdělili, 2. A se s paní učitelkou Špičkovou vydala do Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, která patří k nejstarším univerzitním zahradám Evropy. Studenti zde mohli obdivovat tropické i subtropické rostliny, kaktusy a sukulenty.

7. E s paní učitelkou Muškovou a Novotnou zamířila do Werichovy vily. Tam na nás čekala Božena Osvaldová, herečka, výtvarnice a lektorka dramatické výchovy, která nás celým domem provedla a měla pro nás připravený workshop na téma Kdo je kat a kdo je blázen? Během prohlídky jsme byli zevrubně seznámeni s historií vily a jejími obyvateli v průběhu staletí. Stěžejní část přednášky se týkala Jiřího Voskovce, Jana Wericha a Vladimíra Holana. Přestože některým z nás se zdál výklad poněkud monotónní a zdlouhavý, dozvěděli jsme se spoustu příhod ze života těchto autorů a Michael s Honzou nám zpříjemnili čas hrou na klavír. Následoval workshop, během něhož jsme si připomněli některé pojmy, které spojují dobu existence Osvobozeného divadla se současností (demokracie, svoboda, angažované divadlo), vyzkoušeli jsme si dramatické cvičení zaměřené na partnerské vnímání, poslechli jsme si známou píseň Kat a blázen a na konci workshopu jsme se krátce zamysleli nad ukázkou ze stejnojmenné hry Voskovce a Wericha. 

Po krátkém rozchodu na večeři obě třídy opět společně zamířily do Divadla na Vinohradech, kde jsme zhlédli představení Hana. Jedná se o dramatizaci jednoho z nejznámějších románů současné autorky Aleny Mornštajnové. Hra jako by plynule navázala na meziválečnou éru, jejíž atmosféru jsme nasáli ve Werichově vile, a postupně nás přenesla i do let válečných a poválečných. Příběh židovské dívky a její rodiny, téma traumatu, vnitřního zápasu, viny a odpuštění nás opravdu hluboce zasáhly. V hlavní roli excelovala Andrea Elsnerová a po jejím boku zářila v roli Miry Tereza Císařová. Konec některé z nás zanechal se slzami v očích a celé představení se dočkalo zaslouženého dlouhého potlesku.

                                                                                     (V. Hendrychová, J. Janeček, H. Novotná)