Ve dnech 18. až 23. června se naše třídy 6.E a 2.A doplněné vybranými žáky ze tříd 5.E a 1.A zúčastnily zahraniční poznávací exkurze do kolébky renesance, do malebného Toskánska a zejména do úchvatné Florencie. Naše cesty vedly ale i do jiných toskánských míst slavných nejenom renesančními skvosty.

Celou dobu nás doprovázela profesionální průvodkyně, paní Květa, která nám poctivě, důkladně a s humorem představovala jednu renesanční, románskou či gotickou perlu za druhou. Paní průvodkyně nám dávala do těla a do „duše“ tím, že neustále rozšiřovala naše znalosti z oblasti architektury, umění, literatury, geografie, botaniky aj.

Teď již přesně víme, v jakém kostele začíná děj sbírky 100 novel – Dekameron, vidíme ho stále před očima. Již si umíme konkrétně představit dům, kde žil Dante. Kde vznikala jeho Božská komedie. Mramorem, freskami a reliéfy bohatě zdobené katedrály budeme mít dlouho před očima. Byly jako z cukru a hedvábí.

Celé 4 dny jsme čas využili maximálně, viděli jsme obrovské množství turistických atraktivit celého regionu. Navštívili jsme mnoho zajímavých míst, obdivovali jsme spoustu originálů od tolika renesančních umělců, o kterých se učíme ve škole. Nelze pár větami uchopit veškerou krásu, kterou jsme za těch pár hodin v Itálii poznali.

Po příjezdu do Itálie jsme nejprve obdivovali město Pisa, Campo dei Miracoli, Camposanto, baptisterium, šikmou věž a krásnou italskou románskou katedrálu. Až později jsme pochopili, že zelený, černý, krémový, starorůžový mramor je zde stavebním kamenem číslo 1. Po ubytování v městečku Montecatini di Terme jsme se ihned po večeři vydali na výstup do kopce do městečka Montecatini Alto. Toto kamenné město si žije svým životem, ale výhledy nás uchvátilo natolik, že jsme se sem každý den chtěli vrátit a obdivovat západ slunce.

Druhý den naší exkurze byl věnován středověkému gotickému městu Siena. Dóm, který jsme zde navštívili, je jeden z nejkrásnějších v Itálii. Poprvé jsme viděli originální díla od Michelangela, od Donatella aj. Knihovna Piccolominiho nám vyrazila dech. Náměstí Piazza del Campo ve tvaru mušle je rovněž považováno za jedno z nejkrásnějších v Itálii. Úplným protipólem k velkým městům bylo městečko románské, město rodových věží, San Gimognano, které je také bohaté na mnoho kostelů, jež se pyšní nádhernými freskovými výzdobami.

Třetí den jsme přejeli do Cinque terre k Ligurskému moři – 5 vesniček na skalách nad mořem, které jsou zapsány na seznam světového dědictví UNESCO. Z městečka Levanto jsme se pak pohybovali mezi vesničkami vlakem, dále jsme chodili po dřevěných chodnících a kamenitých stezkách. 17 odvážných turistů přešlo z městečka Riomaggiore do sousedního městečka Manarola přes kopec Costa del Corniolo. Ostatní poznávali městečka tak, že se mezi nimi přemisťovali pomocí vlaku. Odměnou pro všechny bylo poté koupání v Ligurském moři v městečku Monterosso.

Neděle byla věnována celodenní návštěvě kolébky renesance – Florencii. Viděli jsme tolik krásných míst, jako jsou bazilika Santa Maria Novella, ano, zde se setkala skupina mladých lidí, aby utekla z Florencie před morem, zde začíná Dekameron,  katedrála Santa Maria del Fiore, zvonice od Giotta, křtitelnice s Ghibertiho dveřmi a Brunellesciho kupole na náměstí Piazza del Duomo, Ponte Vecchio – „Straý most zlatníků“, radnici, sochu Davida, tu dokonce 2x, ale ani jednou se nejednalo o originál – i proto se sem musíme vrátit, dům, kde pobýval Dante, byli jsme v zahradách růžových, na krásné vyhlídce, navštívili jsme 2 kostely, mnohokrát jsme se procházeli kolem řeky Arno.

Zájemci o výtvarné umění strávili odpoledne v galerii Uffizi, kde spatřili nesmírné množství italských výtvarných originálních děl napříč stoletími. Obdivovali Giotta, Botticelliho, Leonarda Da Vinciho, Michelangela aj. I zde samozřejmě dominovala renesance, byť se tato světoznámá galerie zaměřuje na umění 13. – 18. století.

Mnoho renesančních skvostů a paláců jsme pozorovali alespoň zvenčí. Florencie byla nádherná a monumentální. Není možné se sem nevrátit! Vždyť samotný spisovatel Stendhal po své první návštěvě Florencie prý doslova onemocněl ze záplavy tolika ryzího umění. Hovoří se o tzv. „Stendhalově komplexu“. I my jsme jím rádi „onemocněli“!

Nesmírně si vážíme svých rodičů a naší školy, že nám umožnili podniknout tuto nádhernou cestu do Toskánska. Takovou exkurzi bychom přáli všem našim spolužákům a kamarádům. Děkujeme za ni, protože na Toskánsko nikdy nezapomeneme!

 

                                                                                     S opravdovými díky třídy 6.E a 2.A + část 5.E a 1.A