Dne 24. listopadu jsme se s našimi studenty tříd 7.E, 8.E a 3.A po vyučování vypravili na dlouho očekávanou exkurzi do Prahy, kterou korunovalo divadelní představení, a sice diptych v DIVADLE X10 – NA ZÁPDANÍ FRONTĚ KLID/ZELENÉ KORIDORY.

Plánovali jsme jednak procházku Prahou, chtěli jsme zmapovat co nejvíce divadelních scén v centru města, dobrovolníci dokonce zamýšleli uskutečnit návštěvu Muzea France Kafky. Člověk míní a příroda mění. Onoho pondělí (Aby ne, na den přesně měsíc před Vánocemi!) začala kralovat zima se všemi svými rekvizitami. Déšť a sníh nám nedovolily dlouhé procházení se po Praze. Byli jsme rádi, že jsme relativně včas přijeli do hlavního města.

Co teď?! Improvizace! Ta se vydařila, neboť jsme operativně celý autobus nakonec zapluli do knihkupectví Luxor na Václavském náměstí. Knižní trh je opravdu nesmírně bohatý. Ale, při pomalém roztávání v prostorách toho domu knih jsme v 1. patře náhodou narazili na besedu a autorské čtení spisovatelky Aleny Mornštajnové! Tak tomu říkáme úlovek! Někteří máme i fotky s touto slavnou spisovatelkou, ba co víc? Naším úlovkem číslo 2 byla kniha Hana od A. Mornštajnové, kterou nám s věnováním našemu gymnáziu paní spisovatelka ochotně podepsala. Kniha je již umístěna na čestném místě v naší školní knihovně!

A pak již nastal vrchol naší výpravy do Prahy – divadelní diptych o vojácích a uprchlících Na západní frontě klid/Zelené koridory autorů E. M. Remarqua a N. Vorožbyt.

Divadlo X10 pro nás bylo novinkou. Již samotné prostory tohoto divadla napovídaly, že tady v tomto industriálním prostoru bude vše úplně jinak, než jak jsme tomu zvyklí z klasických kamenných divadel.

Proč před hledištěm visela ta veliká levitující deska z polystyrenu? Proč jsou tu 2 meotary? K čemu to staré oprýskané vědro? Poté již ale začal herecký koncert 6 umělců: S. Majera, G. Míčové, L. Roznětínské, J. Bárty, A. Rašilovové a M. Pechláta a naše PROČ se proměnila v údiv!

Před více než 100 lety svět sužoval 1. velký válečný konflikt a nyní Evropu trápí další válka, která je v inscenaci představena replikami, které zaznívají z úst ukrajinských uprchlic, jež se snaží ve střední i západní Evropě začít nový život. Paralely mezi oběma díly jsou nesmírně silné. Vše je tak aktuální! Pocity ztracené generace můžeme jen opsat do pocitů současných ukrajinských uprchlíků.

Obě díla dělí několik desítek let – bavíme se o rozpětí let 1918 a 1922. Změnili jsme se, poučili jsme se, jsme lepšími lidmi, nebo stále platí to, že „Každý lepší vládce potřebuje ke své slávě přinejmenším jednu válku“, jak je uvedeno v programu k této divadelní hře?

Po skončení hry se nám vůbec nechtělo domů a dodnes v našich hlavách rezonují mnohé otázky. Byli jsme fascinování úžasnými inscenačními nápady, na 1. pohled jednoduchými rekvizitami, ale autentičtěji a syrověji již snad frontové zákopy ztvárnit nelze. Zde stačil kyblík s hlínou. Nikdy jsme nevěděli tak geniálně propojený ženský a mužský pohled na válku.

Vše bylo korunováno špičkovými výkony všech herců. Tomu říkáme hrát do roztrhání těla!

D. D. Pařízek uchopil 2 tematicky těžká díla „lehce“, srozumitelně, jasně, názorně, jednoduše, bez zbytečných kudrlinek, dokonale, geniálně. Určitě ho vnímáme jako jednoho z našich nejlepších režisérů!

Závěrečná scéna plná vlčích máků nám jen lehce připomněla i Den válečných veteránů, který si tradičně na naší škole také připomínáme. Vše nám do zebe tak nějak zapadalo.

Závěrem vkládáme názor jedné z našich studentských divaček: „Včerejší představení se mi líbilo moc. Nepochybuju, že mi toho spoustu uniklo – jednak jsem vysloveně několika replikám nerozuměla kvůli změti dalších zvuků, jednak jsem určitě nezachytila všechny reference.

Nadchlo mě použití efektů a rekvizit. Někdy mi přijde, že je inscenace používají dost beze smyslu, jen pro samotný "wow efekt", ale tady to bylo všechno účelné, s příběhem... a samozřejmě kreativní. Taky mi přijde vlastně fascinující, že se něco takového dá zahrát jen v šesti lidech. Klobouk dolů před všemi herečkami a herci.

No a téma samozřejmě těžké. Člověku jen dochází, jak moc toho neví a v čem všem nemá přehled. Co vše jen letmo pozoruje z povzdálí součástí mlčící většiny...“

Celá exkurze pro nás byla přínosná, zejména divadelní představení Na západní frontě klid/Zelené koridory v DIAVDLE X10 hodnotíme jako obrovský inscenační zázrak. Jsme nesmírně rádi, že s naší školou můžeme jezdit do takových divadel na taková divadelní představení. Tento kus byl opravdu sukces!!!!!

                                                                                                                                                    Vaše 7.E + 8.E + 3.A

 

(Děkujeme DIVADLU X10 za laskavé svolení použít fotky pořízené z jejich inscenace.)