Minulý pátek 2. října jsme se společně s kamarády ze 4.A tradičně až po vyučování, aby nám nic neodpadlo, vypravili vlakem do našeho hlavního města. Dlouho očekávaným cílem nás všech bylo tentokrát slavné a stále vyprodané divadelní představení Kytice v Národním divadle.

8 let je v Národním divadle hrána Kytice od Karla Jaromíra Erbena a my již 8. rokem navštěvujeme naše gymnázium. Náhoda? Zajímavá paralela? Každým rokem jezdíme s naší třídní paní učitelkou minimálně dvakrát do Prahy za divadlem. To „naše“ Národní divadlo nám ovšem tak trochu neustále unikalo. Ano, byli jsme zde na skvělé komentované prohlídce, ale v hledišti jako diváci jsme usedli až minulý pátek. Symbolické završení našich divadelních exkurzí!

Představení, které je inspirované Kyticí z pověstí národních (1953) od Karla Jaromíra Erbena, zde zdramatizovalo slavné duo SKURT, Lukáš Trpišovský a Martin Kukučka, za výrazného přispění Ilony Smejkalové. Režie se taktéž ujalo duo SKURT. Celá inscenace byla umocněna nejen dokonalou dramatizací, ale rovněž zde musíme vyzdvihnout práci se scénou a úžasný světelný design.

To vše by nic neznamenalo, kdyby 8 vybraných balad nebylo dokonale předneseno těmi nejlepšími herci, kteří jsou v Národním divadle „doma“, či v této inscenaci účinkovali jako hosté. Velmi nás zaujal přednes Františka Němce, Jany Preissové, Ivy Janžurové, Igora Orozoviče, Taťjany Medvecké, Radúze Máchy a mnoha dalších.

Návštěvníci vyhořelého polorozbořeného kostela se jednoho večera setkávají, možná jsou to jenom duchové, možná jsme to byli i my sami. Záhy jsme se ale všichni zaposlouchali do hlasu Poutníka, který začal hovořit. Před námi se odehrálo 8 balada: Záhořovo lože, Zlatý kolovrat, Polednice, Vodník, Dceřina kletba, Svatební košile a Holoubek. Tajil se nám dech.

Nadpřirozené síly, otázky dobra a zla, motivy smrti, démoni, vztah matky a dcery, vina a trest, to vše byly leitmotivy, které před námi opět hrály svůj prim. Sbírka, která vychází z tradičních slovanských lidových tradic, která je jedním z vrcholných děl českého romantismu, je stále živá a má nám pořád co říct. O tom jsme se v pátek všichni na vlastní oči přesvědčili.

Atmosféra v hledišti byla báječná, neboť divadlo bylo do posledního místečka vyprodané. 13 balad z Kytice mnozí z nás známe, neb máme tuto sbírku nejednou přečtenou. Přesto jsme při pátečním představení objevili nové interpretační možnosti, nové úhly pohledu, jak se na tuto klasiku naší národní literatury dívat. Vlastně si uvědomujeme, že Kytice bude patřit k těm knihám, které budeme moci číst po celý život, pokaždé v ní najdeme něco nového! Je dokonalou výpovědí o lidském životě a jeho smyslu.

Chtěli bychom moc poděkovat naší škole, že nám umožnila vidět takto výjimečné divadelní představení, navíc v divadle, které je naší Zlatou kapličkou.

(A věříme, že to ještě nebyl úplný konec našich pražských cest za prkny, která znamenají svět. Nebo?! Co třeba ještě Bílá nemoc s Miroslavem Donutilem v Městských divadlech pražských?)

                                                                                                                                     Děkujeme - Vaše 8.E a 4.A